Můj příběh
´´Jsem vášnivá cestovatelka a surfařka, která si zamilovala ostrov Lombok v Indonésii. S radostí se stanu Vaší průvodkyní, ukážu Vám jeho rozmanitou přírodu, nejkrásnější pláže a seznámím Vás s jeho kulturou, zvyky a tradicemi. ´´
Jsem Adéla, cestovatelka, která již mnoho let vždy na pár měsíců odletí do Indonésie na ostrov Lombok, který se stal mým druhým domovem, a kde se mi splnil sen.
Byla jsem schopná propojit tři ze svých největších vášní.
Práci s dětmi díky dobrovolnickému programu učení místních dětí anglický jazyk ve školkách, na základních školách a v odpoledních kurzech, cestování a poznávání naprosto odlišného života a odlišné kultury a surfování, jelikož miluji pohyb a tento sport mě v Idonésii velice zaujal.
Vždy jsem cestovala hodně a ráda, ale nikdy by mě nenapadlo, že by mě některá ze zemí Asie a konkrétně Indonésie mohla tolik přirůst k srdci.
Vše začalo, když přišly velké neshody s kolegyní v práci. Svou práci jsem milovala, ale začala jsem být unavená a bez energie a to u velice aktivních malých dětí nebylo možné.
Už v té době bylo cestování mou velkou vášní a tak, když se mě kamarádka zeptala jestli bych nešla na cestovatelský festival Kolem světa v Praze, s radostí jsem přikývla. Brala jsem to jako formu odpočinku a relaxace.
Hned naše první kroky vedly na přednášku o Indonésii, kde jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací o této zemi a také o dobrovolnickém programu na ostrově Lombok, kde bych mohla učit děti anglický jazyk.
Wau, to bylo něco pro mě, Propojení práce s dětmi s cestováním a poznáváním nových kultur, jeden z mých největších snů, se mohl stát skutečností
Po pár týdnech jsem konečně našla odvahu, napsala email paní ředilce tohoto dobrovolnického programu a poprvé odletěla na ostrov Lombok, kde jsem strávila naprosto úžasné dva měsíce a plna naprosto neobyčejných zkušeností a zážitků jsem se vracela zpět do Prahy s úsměvem a plná energie.
Pár dní po návratu přišlo září, začátek nového školního roku, a tím pádem i návrat zpět do práce. Začátky byly krásné, ale po pár týdnech se problémy na pracovišti opět vrátily, a bylo to ještě horší než předtím.
V tu chvíli přišlo velké rozhodnutí, a byť už jsem měla podepsanou smlouvu na dobu neurčitou, tak jsem po pár dnech přišla do kanceláře paní ředitelky s výpovědí.
za výpověď nemohly pouze problémy a neshody v tehdejší práci, ale už v té době jsem věděla, že mě ostrov Lombok a Indonésie natolik okouzlily, že bych tam další rok ráda jela určitě na delší dobu než jen na dva měsíce prázdnin v létě.
Také jsem věděla, že určitě delší dovolenou nedostanu a případné neplacené volno by nemohlo trvat do nekonečna a stejně by za mě minimálně na začátek školního roku musely hledat náhradu formou brigádníků nebo dobrovolníků.
V červenci roku 2019 jsem tedy opět odletěla do Indonésie na ostrov Lombok na dalších šest měsíců.
Byl to naprosto úžasný půlrok plný kouzelných příběhů a neopakovatelných dobrodružství.
V té době jsem se začala učit pro mě spoustu nových a velice zajímavých věcí a také více cestovat nejen po Lomboku, ale také po ostrovech v okolí. Poprvé jsem vyzkoušela surfování. Začala jsem se učit indonéský jazyk, abych se lépe domluvila s místními, jelikož ne všichni umí anglicky. naučila jsem se také vařit pár výborných indonéských jídel a místních specialit.
Potkala jsem svého přítele, rodilého lombočana, instruktora surfování, se kterým jsem dodnes a díky němuž jsem měla možnost nahlédnout více do hloubky do života místních obyvatel a seznámit se lépe s jejich kulturou, zvyky a tradicemi.
Když jsem se těsně před Vánoci 2019 vracela zpět za rodinou do České republiky, plán byl takový, že nejpozději v červenci roku následujícího, opět na několik měsíců poletím na ostrov Lombok, do mého druhého domova za mým přítelem.
Tento plán se ale neuskutečnil z důvodu zákazu cestování do zahraničí, který trval několik dlouhých měsíců.
Několik měsíců strávených s telefonem v ruce na whatssapu, kdy jsem neustále telefonovala s přítelem a kamarády z Lomboku a kdy jsem neustále přemýšlela, kdy se tam budu moct opět vrátit.
Bylo to dlouhé čekání, které nakonec trvalo déle než rok, ale díky kterému jsem procestovala a poznala mnoho zajímavých míst naší vlasti.
Díky tomu, že jsem začala opět pracovat ve školství, se mé čekání ještě o pár měsíců prodloužilo opět z důvodu nutnosti dodržení letních prázdnin ve školách.
30. června 2021, hned jak odešli studenti a brány školy se zavřely, už jsem seděla u táty v autě a jeli jsme na letiště.
Během dvou měsíců strávených na Lomboku se mi splnil jeden z mých dalších velkých snů, když jsem společně se svým přítelem vystoupala, sice naprosto nenatrénovaná, ale šťastná, na nejvyšší horu Lomboku a druhou nejvyšší sopku Indonésie Rinjani, která měří 3726m.n.m.
Tento výstup je pro mě naprosto nezapomenutelným a krásným zážitkem, na který moc ráda a často vzpomínám.
Od té doby jsem byla na Lomboku už mnohokrát, v roce 2023 na dalších krásných pět měsíců
V roce 2023 jsme si s přítelem splnili další sen a jelikož oba milujeme surfování, tak jsme v městečku Kuta na Lomboku založili školu surfování, která nabízí lekce pro začátečníky i pokročilé surfaře, a tím jsme oba propojili práci s naším velkým koníčkem a jednou z našich největších vášní.
Píše se konec roku 2024 a opět jsem na mém oblíbeném indonézském ostrově, kde jsem se tentokrát rozhodla strávit Vánoce a konec roku a začíná vznikat tento cestovatelský blog Lombokem s úsměvem.
Pojďte tedy společně se mnou ostrov Lombok a Indonésii pořádně prozkoumat.
Ráda Vás s ostrovem Lombok a Indonésií blíže seznámím. Na svém cestovatelském blogu a také formou E-booků a E-průvodců s Vámi ráda nasdílím své zkušenosti, poradím Vám různé tipy a triky na cestování po zajímavých místech na ostrově i v rámci Indonésie a seznámím Vás s místním životem a kulturou.
Pokud Vás zajímá surfování a rádi byste tento sport vyzkoušeli nebo zlepšili své surfařské dovednosti, ráda Vám nabídnu lekce surfování v naší surfařské škole na Lomboku v městečku Kuta.