Už od základní školy jsem ráda vymýšlela a psala příběhy a milovala jsem psaní slohových prací. Rodina i kamarádi mi často i říkali, že lépe píšu než mluvím. Že mým textům rozumí více než rozhovorům se mnou a že se i více věcí dozví. A tak se psaní a tvoření příběhů stalo mou velkou vášní. Něčím, co mě naplňovalo a čím jsem trávila většinu svého volného času, pokud jsem zrovna necestovala, nesportovala nebo nehrála na hudební nástroje.
Když jsem se v roce 2018 poprvé po dvou měsících na Lomboku vracela domů, byla jsem plná naprosto neuvěřitelných zážitků a dobrodružství. Vyprávění příběhů z tohoto krásného exotického ostrova se stalo mou téměř každodenní náplní rozhovorů s rodinou a kamarády. Už v té době jsem pochopila, že to, co je naprosto běžnou součástí života v Indonésii na Lomboku a to, co jsem dva měsíce žila, spoustu lidí vůbec netuší.
Když jsem se pak rozhodla další rok opět odcestovat do tohoto exotického ráje na ostrov Lombok, kde jsem strávila naprosto úžasných pět měsíců, opět jsem po návratu začala vyprávět příběhy z cestování po ostrově a o místním životě a tradicích. V té době poprvé začaly přicházet otázky jestli bych o Lomboku nechtěla začít psát. V mé hlavě začaly vznikat první myšlenky na psaní, ovšem strach psát něco úplně veřejně byl silnější než já, a tak se mé myšlenky a plány nedočkaly realizace.
Od té doby už jsem byla na ostrově Lombok, který momentálně považuji za svůj druhý domov již mnohokrát. Zamilovala jsem si surfování, jako dobrovolník učím děti anglický jazyk v místní školce, navštívila jsem spoustu zajímavých a krásných míst, naučila jsem se vařit některé z místních specialit a neustále se učím nové a nové věci ze života, tradic a zvyků tohoto ostrova.
Také jsem si zde našla přítele, rodilého lombočana, se kterým už jsem také zažila spoustu neobyčejných dobrodružství a v roce 2023 jsme spolu založili školu surfování v městečku Kuta, která nabízí lekce, jak pro začátečníky, tak pro pokročilé surfaře.
Vzniká mi v hlavě stále víc a víc témat, o kterých bych mohla psát, ale mám stále strach a brouka v hlavě z toho, že bych měla publikovat veřejně, a tak jsem sice začala psát, ale všechny náměty na články jsem posílala jen neveřně rodině, kamarádům a známým.
Když v říjnu 2024 poprvé navštívíli na pár dní Lombok rodiče a společně i s přítelem jsme cestovali po ostrově, který se jim moc líbil, přišlo další jemné šťouchnutí směrem k začátku psaní o přírodních krásách, nádherných plážích a zajímavostech místního života a kultury. A tak už po dlouhých letech bylo na čase přestat přemýšlet a začít psát a tvořit beze strachu.